David O. Russell si v novodobé americké kinematografii vydobyl speciální pozici a v posledních letech natočil několik pozoruhodných a úspěšných snímků jako Tři králové a Fighter, které se různými způsoby (pojetím tématu, formou…) snažily vymanit z hollywoodského mainstreamu. Russellovým dalším úspěchem se stala adaptace Terapie láskou.
Terapie láskou je prototyp americké „indie romance“, jejíž konstruovanost a přesné sledování pravidel žánru romantické komedie je oddalováno nudným a rádoby vážným tématem. Pat Solitano (Bradley Cooper) opouští blázinec a přesouvá se do domácího léčení ke svým rodičům. Pat má vážné psychické problémy, žije odděleně od manželky, přičemž návrat k ní je pro něj největší motivací k uzdravení. Ale Pat nechce zobat prášky, raději běhá po americkém předměstí v plastikovém pytli na odpadky a shodou okolností v sousedství pobývá podobně střelená Tiffany (Jennifer Lawrence). Oba se začnou vídat a toto osudové setkání změní život nejen Patovi a Tiffany.
Vražedných 122 minut je na tento typ filmu téměř neúnosných, přičemž prvních 100 minut je čisté utrpení, jelikož se příběh vyvíjí velmi pozvolna. S tím kontrastuje neustále vířící kamera, která neklidně krouží okolo postav. Patovy výbuchy násilí z něj dělají naprosto nesnesitelnou bytost (bravurně zahráno Bradleym Cooperem), kterou je snadné téměř celý film nenávidět. Tiffaniny demonstrativní záchvaty a lascivní chování jsou o poznání snáze snesitelné a divácky přitažlivější, to ale zřejmě způsobuje odvážný dekolt Jennifer Lawrence.
Bradley Cooper se dostává k roli ideální pro jeho typ a postavy agresivního umanutého blázna se zhostil s nebývalou lehkostí. Jennifer Lawrence se konečně vymanila z dívčích rolí a její Tiffany je doslova sexuální dravec a za tento obdivuhodný výkon získala Oscara zcela oprávněně (Bradley Cooper zůstal u nominace na toto prestižní ocenění). Ve vedlejších rolích dokresluje psychotické panoptikum amerického předměstí například Robert De Niro v roli Patova otce, v malé roli Julia Stiles coby Tiffanina sestra, Chris Tucker jako pohodový kámoš z blázince a v neposlední řadě Jacki Weaver v roli Patovy matky.
Snímek Terapie láskou vrcholí na taneční soutěži, přičemž předvídatelný a podbízivý happy-end je jen očekávatelným dovětkem za táhlou a nezáživnou nudou. Terapie láskou se snaží vybočit a nezapadat do zástupu tuctových romantických filmů, avšak nenabízí dostatečné prostředky, kterými by se skutečně lišila.
Minimum postav, velké city, obrovské křivdy a ještě větší usmíření a vykoupení v podobě lásky je téma, které už zde bylo mockrát. Předvídatelný snímek se snaží ozvláštnit hlavní postavy – dva blázni, jejichž povrchní šílenství není ničím jiným než teatrálním hledáním spřízněné duše.
Přesto Terapie láskou a její úspěch ukazují na dvě důležité věci moderní americké kinematografie, jednak že jsou diváci již unaveni hollywoodským mustrem nablýskaných podívaných a lačně skočí po každém, byť pouze zdánlivě odlišném filmu. Druhou, optimističtější skutečností je, že herectví nové generace amerických filmových hvězd přináší značný příslib do budoucna, jak (nejen) v Terapii láskou předvádí Jennifer Lawrence.
Michala Benešovská
