Wan je, co se hororů týče, pro mnohé diváky vizionářem a géniem. Jeho celovečerním debutem se stal snímek Stygian, který následoval Wanův nejznámější film, morbidní Saw, který rozpoutal jednu z nejrozsáhlejších hororových sérií poslední doby. Nutno však dodat, že se s každým dalším dílem kvalita prudce zhoršovala, to už však nebyla zásluha Jamese Wana, který je sice autorem námětu, ale režíroval pouze původní díl. Ve jeho kariéře následovaly další horory, nepříliš zvláštní loutkařina Dead Silence a diváky velebený Insidious, jehož pokračování Wan v současné době dokončuje.
Wanovo jméno se stalo natolik silným prodejním artiklem žánru hororu, že povyšuje jakýkoliv film o dvě třídy, přičemž při bližším pohledu zjistíme, že V zajetí démonů, který vznikl podle scénáře bratrů Hayesových, není žádný zázrak, ale poctivá a navíc eklektická rutina.
Wan ve svých hororech často používá motiv neznámé temné síly coby příčiny veškerého zla (Saw je v tomto případě výjimkou a možná proto se jedná o Wanův zatím nejoriginálnější film). Český distribuční název V zajetí démonů nenechá nikoho na pochybách, že v tomto případě se Wan od svého osvědčeného schématu neodchýlil.
Manželský pár Carolyn (Lili Taylor) a Roger (Ron Livingston) Peronnovi se s dcerami přestěhují na děsivou odlehlou farmu. Brzy se začnou v jejich domě dít nevysvětlitelné děsivé jevy (překvapivě). Do situace se vloží dvojice duchologů Lorraine (Vera Farmiga) a Ed (Patrick Wilson), jejichž vlastní problémy začínají při vyšetřování vyplouvat na povrch (překvapivě podruhé). V domě plném problémových párů a duchů se brzy začíná přiostřovat, démoni jsou samozřejmě spíše slyšet než vidět, ztrácejí se děti a začíná brutální vymítání.
Postavy jsou lapené v hloupých situacích a chovají se dost iracionálně. Je pravda, že těžko můžeme u hororu tohoto typu hledat špetku originality a logiky, démonních home invasion vzniká každý rok hojný počet a je nemožné přijít s něčím novým, což se Wan ani nesnaží. To se však daří poměrně maskovat obrazovou a stylistickou precizností a filmovou dokonalostí každého záběru.
V zajetí démonů je solidní rutina a minimálně tři čtvrtiny filmu jsou opravdu poctivou (pochopitelně bezduchou) zábavou, která i přes řadu nelogičností skvěle baví, daří se budovat napětí, lekat, držet divákovu pozornost a vzbuzovat očekávání vypointovaného závěru. Ten se však nedostaví, nenastane žádný šok ani překvapení a film zcela klišovitě vyšumí.
Na dnešní poměry sledujeme fádní a přísně lineární děj, prostý jakýchkoliv přesahů, odkazů a podobných hříček, ale jak ukazují až překvapivě vysoká hodnocení, v jednoduchosti je síla. Čím je tedy V zajetí démonů tak výjimečný, že si vysloužil nálepku hororové senzace? Je to především Wanova režijní exhibice, pečlivost a preciznost.
Nadšené jásání hororových fanoušků svědčí o obrovské krizi a vyčerpání tohoto žánru, jehož lační přívrženci ochotně a nekriticky přijmou povrchní podívanou, kterou rychle povýší na svou modlu. Největší kvalita V zajetí démonů je jeho bezesporu vypiplané a perfektní provedení, kterému se skvěle daří zastřít jeho scenáristickou nedotaženost i neoriginalitu.
Michala Benešovská
