Dávka letních blockbusterů byla přijata s rozpaky a dokonce se vyskytla provolání, že hollywoodským spektáklům zvoní hrana. Pravdou je, že většina očekávaných hitů skutečně nenaplnila vzbuzená očekávání, to však není případ Cuarónovy Gravitace.
Alfonso Cuarón, autor pocházející z Mexika, patří mezi významné filmaře, kteří se prosadili v Hollywoodu. V roce 1991 uvedl svůj celovečerní debut, melodrama Jen s tvým partnerem, na jehož scénáři spolupracoval se svým bratrem Carlosem. Po přesunu do Hollywoodu narazíme v Cuarónově filmografii na žánrově rozmanitější filmy jako Malá princezna, Velké naděje nebo na Harryho Pottera a vezně z Azkabanu. Nejvýznamnější jsou však snímky, na jejichž scénáři se Cuarón podílel jako Mexická jízda, na které spolupracoval opět s bratrem Carlosem nebo temné sci-fi Potomci lidí. V roce 2006 Cuarón režíroval segment Parc Monceau v povídkovém filmu Paříži, miluji tě a poté se na sedm let na poli celovečerních filmů odmlčel.
Gravitace byla dlouho připravována, odkládána a dychtivě očekávána. Tato očekávání byla konečně naplněna a Gravitaci můžeme označit za jeden z vizuálně nejpropracovanějších titulů letošního roku, což je také zásluhou Cuarónova oblíbeného kameramana Emmanuela Lubezkiho. Podstatnou roli sehrál také původní scénář bratří Cuaronových.
Minimalistický děj je umístěn do omamného vesmíru, kde jsou mnohé vizuální experimenty ospravedlnitelné, dokonce očekávané a vyžadované. Dlouhé záběry a plány nekonečné jako sám vesmír dovolují kameře vykonávat nevídané pohyby, které působí naprosto přirozeně (vzhledem k prostoru a akcím, ve kterých se děj odehrává).
Děj je skutečně prostý. Skupina amerických kosmonautů se při rutinní misi dostane do krizové situace, jejich loď se nedá použít pro návrat a dva z nich, doktorka Stoneová (Sandra Bullock) a hláškující Matt Kowalski (George Clooney) se ocitají s minimem kyslíku ve volném vesmíru. Musí se rychle dostat k záchranným modulům, ale fyzikální zákony vesmíru nejsou zrovna přívětivé. Totiž gravitace, to je přesně to, co ve vesmíru chybí.
O postavách se toho z jejich promluv postupně dozvídáme skutečně jen nezbytné minimum, přesto nepůsobí jako ploché a prázdné figurky. Díky častým subjektivním pohledům i zvukovým vjemům a drobným střípkům z jejich osudu je jejich komorní příběh postupně čím dál intenzivnější.
Překvapením jsou také hlavní protagonisté, především Sandra Bullock. Oscarová herečka v Gravitaci po dlouhé době dokázala, jak pestrý je její herecký rozsah, a že bez problémů zvládne ztvárnit komplikovanější postavu, než je slečna Drsňák. George Clooney se opět ocitá ve své profilové roli sexy frajera.
Provedení a virtuozita jednotlivých záběrů je neuvěřitelná, 3D se s Gravitací stává naprosto přirozeným a nerušivým elementem, který není tupě vyzdvihován na úkor ostatních stylových prvků. V souladu se skromným příběhem můžeme na stejnou tendenci narazit také u stopáže, film si vystačí s devadesáti minutami a využívá tak každou vteřinu. Nutno podotknout, že přes tuto časovou anomálii (poslední dobou se obvykle blockbustery roztahují nad 120 minut) se Gravitace však nijak hollywoodskému stylu nevymyká a v podstatě jej svérázně oslavuje.
Gravitace je strhující komorní drama, které prochází několika velkolepými přetlakovými komorami. Fascinující, opojné, skvělé.
Michala Benešovská
