Životní příběh muže, který v polovině 19. století padl do rukou nemilosrdných otrokářů, představoval pro Steva McQueena výzvu. I přes kontroverzní látku (přece jen je otázka rasismu a otrokářství stále aktuální) vznikl v jeho režii divácky přístupný a atraktivní snímek plný prvotřídních hereckých es. Je fakt, že co se týče příběhu samotného, jedná se o poměrně neoriginální koncept (ač inspirovaný skutečným příběhem, vycházející z autobiografické knihy). Také při samotném vyprávění dodržuje McQueen osvědčené postupy, kde lineární tok příběhu nenásilně doplňují krátké flashbacky. Formálně je snímek ucelený a následuje klasické postupy (ačkoliv od delších záběrů McQueen neupustil), což také přispívá k obecnému dojmu, že se jedná o divácky nejpřístupnější film, kdysi velmi "artového" a politicky nekorektního autora.
Solomon Northup je svobodný muž, dobře situovaný muzikant, který žije se svou rodinou v New Yorku. Při návštěvě Washingtonu je však unesen a prodán do otroctví. Solomon vystřídá několik pánů a stává se svědkem i účastníkem ponižujících útrap, kterým byli otroci vystaveni.
Eklektický příběh vynáší o několik úrovní výše herecké výkony, především McQueenův dvorní herec Michael Fassbender, který si zahrál zhýralého otrokáře Edwina Eppse, předvádí jednu z nejlepších performancí své dosavadní kariéry. Samotného Solomona ztvárnil herec Chiwetel Ejiofor, jednu z vedlejších rolí (a klíčovou postavu) si zahrál prošedivělý Brad Pitt, krátkou epizodu měl i britský idol Benedict Cumberbatch. Za pozornost stojí také výkon herečky Lupity Nyong'o, která ve své první významnější roli ztvárnila otrokyni Patsey. Příležitost dostala také seriálová hvězda Sarah Paulson, která se objevila v roli surové a žárlivé manželky otrokáře Eppse.
Vzhledem k tomu, že příběh pokrývá dvanáct let ze života, je tempo snímku tomu úměrné, stejně jako stopáž (134 minut). Dlouhé záběry jsou pro McQueenovy filmy typické, přičemž se nedá hovořit, že by v jeho díle působily nějak rušivě nebo nepříjemně, ačkoliv se v souvislosti s jeho nejnovějším filmem hovoří o jakési vypočítavosti a snaze dodat tuctovému příběhu punc "artu".
Neútěšnou atmosféru filmu dokresluje hudba Hanse Zimmera, která ač je v poslední době nazývána neoriginální a opakující se, je stále skvělá, nenáročná a příjemná a opět v tomto případě přispívá k celkové přístupnosti filmu.
Steve McQueen jednoznačně polevil ze svého tvrdého a těžkého stylu a vytvořil film, který zhlédne širší obecenstvo, dotknul se univerzálně ožehavého tématu lidské svobody a rasismu a 12 let v řetězech jistě nemine řada oscarových nominací.
Michala Benešovská
