Ethan Renner (Kevin Costner) má zrovna fušku v Bělehradu. Jeho tým jde po Albínovi, který připravuje důležitý obchod s "nebezpečným Němcem" Wolfem. Po jeho ulovení zase prahne mladá agentka CIA Vivi (Amber Heard). Vzhledem k tomu, že neví, jak Wolf vypadá, se však drží stranou. Akce se zvrtne, Ethan se navíc dozvídá, že mu rakovina metastázuje do těla… A Vivi přichází s lákavou nabídkou. Experimentální lék by mohl smrt elitního agenta oddálit, musí však Albína, Wolfa a jejich kumpány zlikvidovat.
3 dny na zabití je další z řady pokusů scénáristy a producenta Luca Bessona, jak z diváckého stáda vyždímat nějaký ten peníz. Tentokrát si vzal k ruce zkušeného videoklipaře McG. Ten se na plátna uvedl dvěma díly Charlieho andílků, pokračoval průměrným Terminator: Salvation a jeho posledním projektem byla zbytečnost Tohle je válka. Hit by se mu tak docela hodil do krámu, u 3 dnů na zabití dělá nicméně vše pro to, aby se tak nestalo.
McG totiž vyplodil konsternovanou nudu, v níž nefunguje vůbec nic a napětí je až na posledním místě. Zatímco u Bez soucitu s Johnem Travoltou se čas od času objevil alespoň náznak akce a prvních 96 hodin, kde vládnul Liam Nesson, téměř nenechalo vydechnout (oba filmy produkoval Besson), 3 dny na zabití jsou úplně jinde. Za dvě hodiny se v nich nestane vůbec nic, 110 minut pojme dvě slabší akce. Zbytek obstarává silně otravná hra na dramatickou nótu, kdy se Ethan snaží fialovým kolem vetřít do pozornosti své pubertální dcery (Hailee Steinfeld), kterou zanedbával.
Costner na mě dělal podobný dojem jako před časem otrávený Bruce Willis v Poldech Kevina Smithe. Jenže to byl výplachový buddy-movie. Ve 3 dnech na zabití má Costner parťačku, s níž chemie až na jednu etudu s knírem nefunguje. Všechny postavy jsou víceméně nesympatické a jak z čítanek. Což z valné většiny zapříčiňuje prachbídný scénář, který jen žongluje s klišé (nájemný vrah musí mít u sebe fotku oběti), pomáhá si superzkratkami (Albínův útek, setkání s Wolfem) a i díky zcela nevyužitým Ethanovým halucinacím v důsledku užívání léku, postrádá výraznější nápad. Jedinou slušně natočenou scénou tak zůstává pouze prolog u Hotelu Jugoslavija.
K tomu je nutno připočíst obehranou Paříž jako Bessonův prostředek pro "neotřelý" americký film (přičemž z jejích půvabů je použita... ano, jen Eiffelovka) a kupu nesmyslů a hloupých motivací mostav, jichž se šlo vyvarovat. McG si s tím ale očividně hlavu příliš nelámal. A tak se může v klidu stát, že agent CIA mučí svůj zdroj elektrickým proudem na idylickém nábřeží v kufru auta u Seiny nebo učí jezdit dceru na kole přímo u Sacré-Couer.
3 dny na zabití dávají pojmu prokrastinace nový význam, nabízí stokrát viděné a notně omšelé postupy, fádní filmařinu a primitivní scénář, který si u agentů CIA vystačí s parukami a náhodnými hláškami jak z generátoru.
