Carrie patří mezi nejzdařilejší díla mistra hororu Stephena Kinga a dočkala se několika filmových adaptací, televizních verzí i volných pokračování. Nejnovější filmovou verzi natočila v roce 2013 Kimberly Peirce s Chloë Grace Moretz v hlavní roli. Její eklektické pojetí se nicméně dočkalo vlažného přijetí a úspěch De Palmova snímku nezopakovala.
Dospívání na americké střední škole je dramatické období plné zvratů, lásek a šikany, školními chodbami se nosí krásky a namakaní fotbalisté a chytří nebo zvláštní jedinci jsou „out“ (a to proto, aby se nakonec ukázalo, že jsou vlastně „cool“), alespoň tak to tvrdí filmy napříč žánry.
Obzvláště oblíbené je přenesení americké puberty do hororů. V americké kinematografii mají horory zahrnující střední školu, středoškoláky nebo teenagery hlubokou tradici, která se v 70. letech úspěšně zakořenila právě díky De Palmově Carrie a Carpenterově Halloweenu.
Mladí lidé jsou hloupí, a tudíž jsou snadnými oběťmi, jsou také frustrovaní a zmatení a tudíž mají základní předpoklady být i zabijáky, což je případ Carrie.
Carrie Whitová patří mezi ty nenápadné a odstrkované studenty (vlastně je na škole jediná svého druhu). Není tak hezká jako její spolužačky, mnozí její existenci ani nezaznamenali a ti co si jí všimli, ji s gustem ponižují, ztrapňují a terorizují. Doma to není o moc lepší, jelikož je dívčina matka hysterická dogmatička. Po traumatizující první menstruaci začíná Carrie zjišťovat, že má mocné telekinetické schopnosti, které se naučí ovládat. Vlivem okolností však dívka svou moc použije pro brutální pomstu a se svými tyrany skoncuje jednou provždy.
De Palmova verze je jednoduchým vyprávěním, lineárně představuje nešťastný osud výjimečné dívky, na rozdíl od románové předlohy, která je zajímavým souborem různých zdrojů informací - rádoby policejních zpráv, výslechů, novinových výstřižků a zápisků.
Ozvláštňující je použití populárního split-screenu (rozdělený obraz), který je efektivně využit ve slavné scéně masakru na plese. Tu zintenzivňuje také práce se zvukem, extenzivní ruchy a absence hudby ve vypjatých momentech působí znepokojivě.
Ke kultovnímu statusu a věhlasu ale dopomohl filmu především výkon Sissy Spacek (překvapivě jí v době natáčení bylo již 27 let), která bravurně ztvárnila zmatenou a následně zuřící dospívající Carrie. Skvěle Sissy Spacek sekundovala Piper Laurie v roli její matky, jejich společné scény jsou nezapomenutelné a obě byly za své výkony nominovány na Oscara. Ve filmu si také zahrál John Travolta, ještě předtím, než mu u nohou ležely Pomádou roztančené fanynky.
V kontextu dalšího vývoje teen-vyvraždovaček je Carrie podstatným snímkem, ale přece jen se jedná o film z roku 1976 a optikou dnešního diváka navyklého na frenetický střih a gore, mohou některé scény a světle červená krev působit i směšně (levitující hadice na plese nemohla ale nikoho děsit ani před 38 lety).
Michala Benešovská
