Film začíná příjezdem dvou Jediů – mistrem Qui-Gon Jimmem a jeho žákem Obi-Wanem Kenobim - do sídla Obchodní federace, která okupuje Starou republiku. K vyjednávání sice nakonec došlo, bylo však provedeno spíše formou světelných mečů a naši dva Jediové prchají v poškozené vesmírné lodi na chudou, avšak známou planetu jménem Tatooine. Zde shodou okolností potkají Anakina Skywalkera, který jim za pomocí vítězství v tamním závodu kluzáků pomůže uniknout a kontaktovat ostatní Jedie. V pozadí toho všeho stojí jeden známý záporák, který však zůstane, alespoň této epizodě neodhalen.
Vzhledem k tomu, že se děj odehrává v úplně nové, dřívější době, jsou zde i zčásti nové postavy. Z minulých dílů jistě poznáte Obi-Wana Kenobiho, Jabbu the Hutta, mistra Yodu a onoho záporáka – Dartha Sidiouse, který je tu tajen. Anakin Skywalker v podání Jake Lloyda vypadá až příliš nevinně, zvlášť když víte, co se z něj nakonec vyklube. Zde je však zobrazeno ještě jeho kladné „já“. Dále stojí za zmínění královna Padmé Amidala - Anakinova budoucí žena a matka Luka a Lei Skywalkerových, která byla ztvárněna dnes již známou herečkou Natalií Portmanovou. Diskutabilní je ale Jar-Jar Binks, který sem dle mého názoru vůbec nepatří a jeho kýčovité dialogy mě po celou stopáž dožíraly.
Pokud jste z dřívějška zvyklí na hustou atmosféru, temná prostředí a nervy drásající souboje v galaxii, budete zklamáni. Skrytá hrozba je totiž něco jiného. Většinu stopáže tvoří dialogy, které se zrovna moc nepovedli a pouze občas nastane nějaká ta akce, například již zmiňované závody kluzáků na Tatooine. S nadsázkou se dá říct, že sledování toho filmu je trochu nuda, ale jakkoliv je celý film diskutabilní, jedna věc je bezesporu výborná – závěrečný souboj s Darth Maulem doprovázený fantastickým hudebním motivem - Duel of Fates.
Faktickým problémem je scénář, který není ani moc chytlavý, ani moc dramatický. Děj je zkrátka takový klidný, nijak moc vás nezaujme, i když přiznávám, že nějak se prostě začít musí a těžko to šlo natočit lépe, poněvadž se „zlo“ teprve chystá k ovládnutí Galaxie, takže některé události vytržené z kontextu nemusí být příliš logické.
Počítačové efekty zde nejsou „nic moc“, i když vyloženě špatně také nevypadají. Jejich problém spočívá v nevhodném použití – okolí Tatooine mohlo být klidně reálné, avšak takový mistr Yoda (zde zastoupený v podobě nepovedené loutky – jiné než z minulých dílů) by si digitální zpracování rozhodně zasloužil. Inu, prý se chystá nová verze, ve které již bude tento nedostatek opraven, tak uvidíme. Bavit se o zvucích a hudbě u Star Wars je jako nošení dříví do lesa, protože oba aspekty jsou jako vždy provedeny s maximální precizností a těžko byste na nich hledali nějakou chybičku.
Pokud bych bral Skrytou hrozbu jako samostatný film, případně zapomněl na staré díly, dal bych třeba i devítku. Ovšem jinak je tento díl zcela nejhorší ze všech, chybí mu totiž hlubší pointa. I když, je to jen začátek.
