Nemám rád, když se o někom říká, že je éterická bytost. Vždy mám totiž pocit, že někdo dělá vola buď ze mě, nebo naznačuje, že onen „éterický člověk“ je prostě jiný než všichni ostatní a tím pádem i takový nepřímo označený vůl. V poslední době jsem snad neviděl článek o zpěvačce Ivě Frühlingové, ve kterém by se slovo „éterická“ ani jednou neobjevilo. Slovník tento výraz vykládá jako nadzemský a vzdušný. Nevím, jestli jsou černé kadeře litvínovské zpěvačky tak éterické, jak o nich každý mluví, ale k jednomu známému Davidovi by se tento přívlastek hodil jako ušitý na míru. Ne, není to David Lynch, David Fincher nebo David Coperfield, ale kanadský osobitý filmař David Cronenberg. Že vám tento čtyřiašedesátiletý režisér nic neříká? Tak to jste nejspíš filmový fanoušek odkudsi z éteru.
Cronenberg nikdy nevyjadřoval svoji fantazii tím, že by jeho film nedával smysl nebo by postavy vyslovovaly věty, kterým by nebylo dobře rozumět, jako to dělají někteří jeho kolegové. On zkrátka jen dostane nápad a převede jej do filmu s pořádnou dávkou mystična a mrazivého absurdna. Když si vzpomenu na Příliš dokonalou podobu s Jeremym Ironsem, tají se mi i po dvaceti letech stále dech. Jenže mistr se v devadesátých letech jaksi unavil a tak v poslední době hledal spíše směr dalšího počínání. Dějiny násilí z roku 2005 mu ten směr ukázaly a po výborných kritikách mířil tentokrát ještě výš. Vzal si s sebou svého nového kamaráda, Vigga Mortensena, a pustil se do neobvykle pojaté gangsterky o ruské mafii a jedné zdravotní sestře...
Čtrnáctiletá dívka jménem Taťána umírá těhotná v londýnské nemocnici. Zdravotní sestře Anně (Naomi Watts) se dítě ale podaří zachránit a navíc nachází v kapse zdrogované dívky rusky psaný deník. K jejímu neštěstí ovšem má případ mrtvé dívky docela dost společného se špičkami ruské mafie. Anna se za poněkud kuriózních podmínek setkává s řidičem Nikolaiem (Viggo Mortensen) a jeho nadřízeným, mafiánským synkem Kirillem (Vincent Cassel). Tímto incidentem si ale na sebe upletla nemilosrdný bič, který svazuje jí, dítě a její rodinu s podivíny, kteří pro hrubost nejdou daleko.
Děj Východních příslibů se popisuje jen velice těžko. Můj odstavec lehce evokuje nějaké béčkové drama o mafii terorizující husu, která strká nos tam, kam nemá. Film se ale zaměřuje především na rozvoj charakterů, a to nejen co se týče Anny a jejích příbuzných, ale i Nikolaie a jeho vzestupu v rodině a jeho oddanosti kariéře. Nikolai je vůbec velice tajemná postava. Je to sice navenek řízný gangster, ale v duši je to člověk, kterému záleží na druhých a není takovým egoistou jako třeba právě Kirill. Dalo by se říct, že je mezi slepými jednookým králem, ale kvůli tomu tajemnu, které jeho postavu obklopuje a díky které (stejně jako Anna) nikdy nevíte, nakolik je vlastně zkažený, ho máte jako jednu z hlavních postav rádi.
Scénář z pera Stevena Knighta je příjemný a stejně jako v jeho předchozím díle, Špína Londýna, má dobrý tah na branku. Každopádně je to právě také scénář, na kterém se dá najít nejvíce chybek. Zatímco hlavní tři (potažmo čtyři) postavy mají charaktery rozvinuty výborně, s vedlejšími postavami jako by Knight příliš nepočítal. Holičský poskok by tady tedy třeba vůbec nemusel být a postava detektiva mi přišla jako z nějaké úplně jiné dimenze (nebo snad z éteru?). Pochybnosti mám také k úplnému konci filmu, který ono tajemno kolem Nikolaie trochu bezohledně ničí. Každopádně má Knight i momenty, které hraničí téměř s genialitou. Scénu v nočním klubu si budu pamatovat ještě hodně dlouhou dobu :)
Jenomže nejzajímavějším článkem Příslibů je sám režisér, David Cronenberg. Jakoby dosahoval režisérského vrcholu a tentokrát míchá akčnost Dějin násilí s jeho klasickým slizem a citem pro bizarní scény. Když tedy Nikolai musí zabít dva otrapy v sauně a tři minuty se s nimi nahý mlátí, vůbec jsem v kinosále nedýchal. Pokud někdo stále považuje bitky v Bournově Ulitmátu za to nejlepší, co se dá letos z krvácejících ran ucítit, ať se podívá na právě těchto pár minut z Cronenbergova díla a možná bude muset přehodnotit svůj soukromý žebříček. Takový pocit skutečné rvačky, navíc tentokrát ozvláštněné tím, že hrdina je nahý, jsem již delší dobu nezažil.
Výhrad nemůžu mít ani k hercům. Nejvíce si svoji roli užívá potrhlý Vincent Cassel, který má v sobě charismatu na rozdávání a člena ruské mafie byste mu bez váhání věřili. Netypickou roli zde má i Viggo Mortensen, který poprvé od svojí role Aragorna v Pánu Prstenů nehraje úplně kladný part a překvapil mě, jak záporný a strašidelný má s trochou dobrého makeupu obličej. Naomi Watts také není špatná, ale pochvalu si zaslouží hlavně veterán Armin Mueller-Stahl, pro kterého je to po dlouhé době příležitost předvést své nesporné kvality. A skutečně: vůdce rodiny hraje s pravou grácií.
Východní přísliby se podle mnohých ohlasů možná dostanou do užší nominace na Oscara. Neříkám, že jim silná konkurence titulů Tahle země..., Až na krev nebo Michael Clayton něco daruje, ale jako černý kůň tohoto podzimu je Cronenbergův příběh o ruské mafii nesmírně silný a nebýt scénáristických děr, dalo by se hovořit o jednom z nejlepších příběhů letošní sezóny. Scéna v sauně, dokonalí herci a režisér, který ví, co dělá, ale spolu vytvořili mozaiku, která sice není plnohvězdičková, ale určitě si zaslouží vaši pozornost.
