Od dokumentu by většina lidí čekala asi silnější výpovědní hodnotu, než nám Občan Havel nabízí. Snímek je spíše jakýmsi dokumentárním sitcomem, který se ani nesnaží příliš věcí sdělit a spíše si libuje v budování milé atmosféry. Ano, film sice nechává mírně nahlédnout do problémů kolem prezidentování, jenže se snaží také pobavit a ukázat „lidskou“ stránku naší bývalé hlavy státu. Člověk hledající fakta a poučení do značné míry ostrouhá. Přesto bych to nebral jako negativum. Případný divák by se na to měl připravit a neměl by na film klást zbytečné nároky.
Zásadní problém však vyvstává pro skupinu diváků, kterou Václav Havel nezajímá, nesouhlasí s ním nebo se nezajímají o politiku. Tato skupina bude zřejmě filmem podrážděna, rozčarována, naštvána, popřípadě znuděna. Občan Havel je film z velké části pro lidi, kteří si Václava Havla váží. Přístup autorů totiž není ani náhodou nestranný, a lidé, které Havel neměl rád, ze snímku nevychází zrovna nejlépe. Jenže vzhledem k faktu, že autoři nezamýšleli udělat sondu do prezidentské funkce, ale jen nám přiblížit jednání a chování občana, i když prezidenta, je neduh jednostrannosti tolerovatelný. Vše je jednoduše nazíráno Havlovým pohledem a jeden člověk nemůže brát vše nezaujatě.
Film je souhrnem neuvěřitelné trpělivosti a práce Pavla Kouteckého, který se bohužel výsledku nedožil, ale jeho 14 let trvající natáčení sklidilo své ovoce. Celý projekt působí po shlédnutí lidsky, mile a přátelsky. Je těžké a navíc zbytečné spekulovat, jak by film vypadal, kdyby se i na závěrečném stříhání a zpracovávání podílel Koutecký, ale dle mého názoru si i Miroslav Janek s materiálem poradil, jistě po svém, a odvedl kus dobré práce.
Václav Havel je nám představen jako člověk vtipkující, recitující, rozčilující, smutnící i chybující. Divák si sice občas nemůže odpustit myšlenku, zda vše není trochu zkreslené, neboť když přijde situace, kdy se má Havel zlobit, tak se zlobí, když má být vtipný, vtipným opravdu je atd., ale ani tohle bych nepovažoval za negativum. I když nejsou ony chyby podány jako negativa, ukazují nám Havla nejen jako člověka s vlastním názorem, tak jak ho většina z nás zná, ale i jako člověka přitlačeného do kouta, tápajícího a nejistého.
Co se Havlových názorů a postojů týká, dokument nenabízí příliš nového. Za takovou vlaštovku lze brát Halovo vyjádření k situaci kolem prodeje Lucerny. Snímek ani nenabízí příliš informací o vykonávání prezidentské funkce. Lakonické sdělení, že ten řečnický pultík je hnusný, je sice z úst Havlových zábavné, ale o těžkostech prezidentování toho příliš neřekne. Kde je pro mne Občan Havel silný, je zobrazení důležitosti rolí jak Dagmar Veškernové-Havlové, tak Olgy Havlové po prezidentově boku. Zejména paní Dáša mne zaujala, neboť jsem ji dík její prezentaci v médiích vnímal poněkud jinak a zde i to bulvarizované pískání ve sněmovně bylo veskrze sympatickým gestem.
Občan Havel je pro mne milým a příjemným filmem o člověku, kterého mám rád. Pokud zvládnete dvouhodinovou stopáž a jste havlomilci, neváhejte a vyražte do kina. Pokud ne, doporučuji obezřetnost, ať poté nenadáváte na zbytečně utracené peníze.
Tomáš Čada
