After all days, how can we still be friends? Takto zní refrén k asi nejčastější písničce ze soundtracku k českému filmu Šeptej Davida Ondříčka. Ten se, ačkoliv to není žádný zásadní snímek (a na CSFD má dokonce pod sedmdesát procent), počínaje dneškem dostává do naší speciální sekce filmových klenotů. Já, a myslím, že i další část naší redakce (minimálně Dyler **05), na něj ovšem i přes svoji nedoceněnost nedá dopustit. Čím to je?
Dalo by se říct, že rozumím upřímnosti Ondříčkových snímků více, než většina diváků. Jedna ruka netleská sice byla spíše ztřeštěná komedie, ale i tak mě její humor a dokonalé nápady ve scénáři naprosto dostaly. Kvalita Samotářů je samozřejmá a lehký pokles kvality v Grandhotelu si vysvětluji tím, že scénář tentokrát není původní. Pak je tu ale Šeptej. Malý, levný snímek z roku 1996, který objevil Tatianu Vilhelmovou a do českého filmu vdechnul cosi neobyčejného.
Mladá šestnáctiletá dívka Anna (Vilhelmová) z malého městečka utíká z domova a dostává se do podivné společnosti velkoměšťáků v čele s usměvavým Speedym (Čechtický), tichým Kytkou (Myšička) a Filipem (Muchow). Z krátkého příběhu, který nejdříve popisuje Anninu naivitu a nezkušenost, se vyklube hra citových vztahů a čelení nepříjemným skutečnostem nižších vrstev. Od samého začátku začíná Anna něco cítit k Filipovi, který její city ale zdá se odmítá. Proč?
O Šeptej se těžce mluví. Musí se prostě vidět. Trio scénáristů namíchalo depresivní a neobyčejně zajímavý mix problémů podobných lidí, plný emocí a neobvyklých situací. Funguje v něm také v českém filmu tolik neobvyklá sympatie k hlavním hrdinům a zároveň touha zjistit, jak je to doopravdy. Chemie mezi postavami funguje naplno, i když Tatianě bylo pouhých osmnáct let a Muchow s Čechtickým jsou muzikanti a nikoliv herci. Oba ovšem hrají své role znamenitě.
Šeptej se ale také musí slyšet. Nezaměnitelnou atmosféru snímku totiž dodal podmanivý soundtrack od Colorfactory, jejichž písničky jsou jednoduché a velmi dobře poslouchatelné. Mnohokrát si Ondříček vystačil i scénami beze slov, ve kterých hraje právě hudba od této skupiny.
Šeptej je zkrátka takový malý kult. Sice nezabírá na každého, ale komu Ondříček kápne do noty, kápne mu do ní opravdu silně. Schválně jsem se vyhnul prozrazování jakékoliv pointy, kterou si bohužel můžete přečíst i na zadním přebalu DVD. Pokud tedy dnes slyšíte o filmu poprvé a rádi byste si jej někde sehnali, raději už nic jiného nezjišťujte a nechte se unášet. Hudbou, scénářem, atmosférou, Tatianinou povahou, Muchowovým charismatem a Čechtického smíchem.
Daniel Krásný
