Micky zrovna inteligencí neoplývá, zato však vydrží jeho hlava dost úderů na to, aby to zaujalo Mickyho nevlastního bratra Dickyho. Zdevastovaný Dicky, jehož kariéra vzala za své v záplavě kokainu, se rozhodne bratra trénovat. A cesta z pouličních bitek, lemovaná vyraženými zuby a krví, až k titulu šampióna ve velterové váze, se zdá být díky Mickyho nižšímu intelektu a Dickově drogové otupělosti snesitelná. Prostředí tzv. bílé lůzy (whitetrash), odkud Micky pochází, mimo jiné nabízí úrodnou půdu pro zapojení rozličných vedlejších postav, kvůli kterým je cesta k cíli až nečekaně klikatá. V Mickyho rodině plné rozvratů, konfliktů a křivd, pak postavy tráví více času, než v ringu.
Herecké výkony jsou velice výrazné. Mark Wahlberg v hlavní roli je však těmi vedlejšími doslova převálcován; famózně odpudivý, téměř průhledný Christian Bale v roli prospěchářského Dickyho, byl za svůj výkon oceněn Oscarem. Stejně podstatné jsou i ženské postavy, obě nominované na Oscara. Melissa Leoza za roli despotické matky a zároveň manažerky a Amy Adams potom za Charlene Fleming, barmanku a Mickyho lásku. Zlatou sošku v kategorii herečka ve vedlejší roli si podle Akademie více zasloužila Melissa Leo.
Formálně se The Fighter pokouší odlišit, na první pohled zaujme pseudo-dokumentární styl, který má být snahou snad o větší autenticitu, ale nakonec jsou tyto vložky spíše rušivé, než aby navodily atmosféru bezprostřední účasti. Tento způsob civilního zachycení roztřesenou kamerou funguje s neznámými herci, nikoliv s hollywoodskými stars. Samotné scény Mickových zápasů jsou točeny umně, avšak pokud vás dostatečně nezaujme příběh, tyto scény budete těžko prožívat víc, než náhodný sestřih vysílaný po půlnoci na sportovním kanále. Podobně i The Fighter obsahuje v těchto momentech komentář a tabulky, takže zaměnitelnost je nasnadě.
Obdobnou službu, jakou prokázal DarrenAronofsky kariéře Mickyho Roureka v tematicky stejně zaměřeném Wrestlerovi, prokazuje sám sobě režisér David O. Russell, pro kterého je The Fighter po dlouhé odmlce konečně koukatelným filmem. Obecně je sub-žánr sportovních filmů u diváků velice úspěšný a oblíbený. Svědčí o tom oceňované snímky jako Rocky, Zuřící býk, TheMillion Dollar Baby, Ali i zmíněný Wrestler. Oproti těmto filmům působí The Fighter nerozhodně, jako by si sám sebou nebyl zcela jist. Soustředěním se na postavy tak opět připomíná nejvíce Wrestlera, jeho působivost však bohužel postrádá. Ale i přesto se však může The Fighter mezi výše uvedené směle zařadit.
