Televize Nova si do svého kvalitativně hodně klesajícího sitcomového harému pořídila další přírůstek. A tentokrát se její vedení muselo zcela jistě pod tlakem rumunského vampýra zbláznit. PanMáma je podle britské licence; ostrovní verzi jsem sice neviděl, nicméně to, co se odehrává během protrpěné půlhodiny na obrazovce, snad nemá obdoby ani v Anglii. Maximálně na Slovensku.
Vyprávění o Jarmile Beranové je totiž přímo ukázkovou esencí naprosté scenáristické i hereké stupidity, proti níž vypadají filmy Trhala fialky dynamitem nebo Divoké pivo jako díla od Tarkovského. Ubohé verbální fórky (narážky na orál) na úrovni retardované postřelené opice střídají činy – třeba dědečkův zaražený teploměr v rektu. Marně byste čekali nějaké převleky alá Tootsie, nebo alespoň alá Vladimír Hron, ať nežeru. Kdyby hrál hlavní roli Rey Koranteng, měl by k Martinu Lawrencovi asi tak daleko, jako producentka Lenka Hornová po premiéře Big Brothera k sebevraždě.
Za všechny "herce", kteří se tomuto extrémně infantinímu projektu propůjčili, mi bylo stydno. Za mladou Obermannovou či Zdenu Hadrbolcovou z legendárního bolševického Hrocha méně, za Šteindlera, který v devadesátých letech exceloval v České sodě (ne už tak ve verzích pro Stream), zase trochu více. To ale neznamená, že by ho to polidšťovalo.
Nezbývá, než si klást otázku, proč se vlastně tohle muselo stát? Odpověď je vcelku nasnadě. Každý z účastníků sitcomu PanMáma holt podlehl konzumstroji a jen látá hypotéky, případně ho vlastní senilita doběhla natolik, že ani nevěděl, co na place dělá. Jestli nevíte, jak vypadá splaškovod, jenž snese srovnání snad jen se seriálem Pra pra pra, pusťte si shitcom PanMáma.
