Není tajemstvím, že druhý díl Hobita je vyloženě filmem atrakcí. Druhý, v trilogiích nevděčný vycpávkový díl, který svou stopáž vyplňuje mohutnými CGI a triky, se potýká s rozporuplnými reakcemi. Fanoušci Tolkiena spílají nad neúměrnou délkou a přidanou umělou postavou elfky, sváteční diváci nechápou souvislosti a postrádají Gluma, ale všichni svorně hltají precizní zpracování a v tom je největší síla Šmakovy epizody.
Bilbo, Gandalf a Thorinova trpasličí skupina pokračují ve své neočekávané cestě k dobytí Osamělé hory. Výprava se zkomplikuje, Gandalf skupinu opustí a trpaslíci upadnou do zajetí elfů, zmasakrují řadu skřetů, projedou se v sudech a postaví se mocnému draku Šmakovi.
První díl Hobita byl často zmiňován jako strnulý a neakční, což se Jackson snažil divákům vydatně vynahradit Šmakovou dračí pouští, která diváka bombarduje jednou akcí za druhou. Zběsilé tempo, které je vyloženě exhibicí neuvěřitelných triků, ani neumožňuje přílišné ponoření do příběhu. Ten je v tomto případě opravdu strohý a jednoduchý a Jackson se musel odchýlit od své strategie věrné adaptace, která tak dobře fungovala u Pána prstenů a k vyplnění času si pomáhá i onou kontroverzní umělou postavou elfí feministky.
Akční tempo doléhá také na postavy, jejichž pohnutky a osudy nejsou nijak rozváděny a stávají z nich jen prázdné loutky frenetické show. Divák, který nemá Tolkiena načteného nebo nemá v živé paměti první díl, bude nejprve tápat, ale záhy dojde k zjištění, že znát příběh není v tomto případě skutečně potřeba. Jackson se také definitivně odvrátil od pohádkovosti literárního Hobita a vše získalo ponurý a temný tón, který dokresluje slušná porce násilím oddělených končetin (naštěstí skřetích).
Zjevnou absenci posunu ve vyprávění nebo komplexní postavy vynahrazují krásné lokace, masky a tolik (právem) opěvované CGI. Přesto se nelze zbavit pocitu prázdnoty a zbytečnosti těchto kreací.
Hvězdný herecký ansábl si dobře poradil se zeleným pozadím, před kterým byla drtivá část jejich scén natočena, a za to jim budiž uznán ohromný obdiv.
Peter Jackson je precizní filmař, řemeslně je Šmakova dračí poušť skutečně skvělý film, ale vyprávěčsky není tento díl oslnivý.
Nezbývá než doufat, že závěrečná část s podtitulem Cesta tam a zase zpátky bude vyváženou kombinací vyprávění a efektní podívané, jako byla trilogie Pán prstenů. Šmakova dračí poušť je jako samostatný film značně neuspokojivá, ale stále vizuálně skvělá podívaná.
Michala Benešovská
